Jak to začalo

To, co bylo mým dětským snem, se pomalu stává skutečností.....

Jako každé dítě zamilované do koní jsem i já ze školy utíkala do nejbližší stáje a byla vděčná za každou chvíli u koní. A když mi bylo dovoleno nějakého vyčistit, byla jsem šťastná. A co teprve když mě některý z "koňáků" vysadil do sedla a chvíli povozil.
Mým snem a každoročním vánočním přáním bylo mít vlastního koně.
Prvním krokem ke splnění snu byla střední zemědělská škola v Kloboukách u Brna. I tam jsem samozřejmě navštěvovala školní jezdecký klub a zdokonalovala se v ježdění a péči o koně.
Ihned po maturitě jsem hledala místo jako ošetřovatelka koní. Místo jsem našla asi po týdnu, a to rovnou v první soukromé stáji v České republice. Ve stáji Manon pana Jiřího Skřivana v Litomyšli. V této stáji bylo vše na velmi profesionální úrovni a získala jsem zde spoustu zkušeností ze kterých mohu stále čerpat. Jako ošetřovatelka jsem se zúčastnila nejen spousty závodů a několika mistrovství, ale také tréninků a soustředění. Časem jsem se vypracovala nejen na profesionální ošetřovatelku, ale i na pracovního jezdce a měla tak možnost pracovat v tréninku se špičkovými koňmi a pod taktovkou Jiřího Skřivana se podílet na cílené skokové přípravě těchto koní na závody. Jezdila jsem až 6 koní denně, a to od mladých, čerstvě obsedlých koní až po koně s výkoností TT. Také jsem pomáhala při výcviku mladých a začínajících jezdců a dětí.
Za dobu práce ve stáji Manon jsem se naučila tolik, co bych se těžko naučila v zájmových klubech za celý život.
Po návratu domů jsem si splnila další část snu a koupila si svého koně. Klisnu českého teplokrevníka Taxu. Z rodinných důvodů jsem ji byla nucena asi po 4 letech prodat. Bez koní to ale nešlo a tak jsem chodila jezdit alespoň ke kamarádce.
V roce 2010 mi zavolal pan Jiří Skřivan s nabídkou, kterou jsem nemohla odmítnout. Kůň, o kterého jsem se u něj ve stáji před lety starala, ukončil sportovní kariéru a pan Skřivan pro něj hledal místo na klidný důchod. A tak k nám v červnu přišel Jeff.
A tady začíná další část splněného snu. Začaly k nám chodit děti, které se chtěly o koně starat a občas se na něm svézt. Připomínaly mi mě a chtěla jim tu radost dopřát. A tak jsme koupily dalšího koně. Aby Jeff nebyl sám a abychom měli koně, na kterém by se děti mohly učit základům jízdy na koni. Samba byla kříženec slezského norika a českého teplokrevníka. Bohužel trochu nevyhovovala našim potřebám, a tak jsme ji prodali a místo ní zakoupili březí kobylku Unii a hucula Denyho. A když už tu bylo najednou tolik koní, nebylo daleko k myšlence založit jezdecký klub.
Za vydatné pomoci mé kamarádky a manžela vznikl jezdecký klub KAVERTO. Což je složenina jmen všech členů naší rodiny. (Kateřina, Karolína, Veronika, Tomáš a Tomášek)
Hlavním cílem našeho klubu je práce s dětmi a mládeží. Dát jim možnost docházet ke koním, starat se o ně a jezdit na nich a třeba jim trochu pomoci se splněním jejich snu.